Zpět k podstatnému

 Tak já zase píšu. Po letech. Psaní mi vždy pomáhalo utříbit si myšlenky. Jen tak. Pro sebe. A to teď potřebuju víc než kdy jindy, a tak se k němu vracím. Na jak dlouho? To nevím. Snad nepůjde jen o výstřel do tmy. Zcela osamocený.

Připomněla mi to jedna duše. To, že psát potřebuju. Zcela nevědomky. Duše, kterou vlastně ani neznám. Náš vliv na životy druhých může být někdy větší, než si uvědomujeme. Inspirace.

Zcela záměrně si ale nechci dovolit psát dlouze. Mám toho na jazyku (na prstech) totiž tolik. Seděla bych tady pak hodiny. To nechci. Tentokrát to chci jinak. Chci vytáhnout to podstatné, to na čem opravdu záleží.

E. spinká. D. je v práci. Jsem tu jen já a neumyté nádobí. Tisíce myšlenek. Kterou vytáhnout dřív? Všechny najednou? To by na mě bylo příliš. Raději je všechny přebít. Třeba scrollováním na instagramu, nebo v lepším případě četbou. Jít tou jednodušší cestou, která ale nikam nemusí vést. Nebo ne tam, kam bych ráda. Je toho tolik. Tak dlouho jsem se zanedbávala. Už nebudu, už nechci. Musím tady být sama pro sebe. Jedině tak tady můžu být i pro E. & D. Je toho tolik. Ale někde se začít musí.

Tak já začnu.

TADY A TEĎ.




Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dobro lidstva

Pravidelnost není moje silná stránka. Ale potřebuju psát, a tak jsem tu zase. Po pěti měsících. Dnešní chaotické ráno jsem nakonec zvládla. Jízda k doktorce - pohoda. Když držím tu svoji malou bezrannou dušičku, aby ji lékařka mohla naočkovat, je mi fakt hrozně a říkám si, sakra nešlo by to i jinak? Udělali jsme vážně dobře, když jsme se rozhodli pro všechna ta očkování? Není toho už nějak moc? Nestačilo by to už? E. pláče. Opravdu usedavě. A tak ji v čekárně kojím a vše je, zdá se, jak má být. Vyrážíme na tramvaj, E. je nevrlá, asi cítí jaké martirium bude následovat. Snažím se nás dostat domů a ono to *do prdele* nejde.  Tramvaj není bezbariérová, jdu na autobus, než to s kočárkem celé objedu a zdolám terén, autobus mi ujede. Další jede až za 30 minut. Vracím se opět na tramvajovou zastávku. Čekám a čekám, snažím se E. zabavit, aby byla víc v pohodě. Tramvaj přijíždí, má jediné bezbariérové nástupní místo. Vevnitř dva kočárky, venku tři. Řidič vyskakuje z tramvaje a doslova hulák...
Další informace

Díky, Vesmíre!

 Díky, Vesmíre! Vím, že každá lekce přijde v ten správný čas. Vím, že všechno má nějaký důvod. Všechno, co se děje, mě má něco naučit. Díky, že ke mně býváš i laskavý. Občas na to zapomínám. Občas mám pocit, že jsi jen černá díra a velké nic. Ale jsi taky hvězda vedle hvězdičky a neskutečná síla. Díky za to.
Další informace